Pardubická rafinerie podpořila školu Svítání

Paramo (ji) – Pardubická rafinerie podpořila Základní školu a Praktickou školu Svítání v její snaze umožnit klientům s mentálním a kombinovaným postižením získat v běžném pracovním procesu schopnosti, které vedou k jejich samostatnosti a začlenění do společnosti.

Zavítáte-li do jakéhokoliv zařízení organizace, setkáte se s velmi vřelým přijetím, příjemným prostředím, vstřícností a to nejen ze strany personálu či malých chlapců a děvčátek, ale i klientů kteří z dětských střevíčků už dávno vyrostli. I krátká návštěva školy přesvědčí každého o pravdivosti slov její ředitelky Miluše Horské: „Opravdová radost ze života je zde k mání zadarmo, každý den, 365 dnů v roce“.  

Obrovský zápal pro dobrou věc všech pracovníků Základní školy a Praktické školy Svítání je na první pohled evidentní. A také láska k dětem se závažným zdravotním postižením, bez které by učitelé, vychovatelé, asistenti a další zaměstnanci školy nemohli rozdávat radost a pomáhat s takovým osobním nasazením překonávat problémy svých klientů a jejich rodin.

Kdysi malá školička je dnes se 110 zaměstnanci profesionální organizací, která ale neztratila vlídnou tvář. Počátkem roku se o tom přesvědčil i generální ředitel Parama Milan Kuncíř, když přijal pozvání na Den otevřených dveří a měl tak možnost se setkat s dětmi, vychovateli a pohovořit si s ředitelkou školy Miluší Horskou. Neznámá problematika společnost Paramo neodradila. Naopak! Našla řešení, jak podat pomocnou ruku. Podpořila Tranzitní program Svítání, jehož cílem je získání a rozvoj schopností klientů, které vedou k jejich začlenění do společnosti v oblasti pracovních dovedností.

Petra Říhová vykonává v Paramu lehčí administrativní činnosti jedenkrát týdně vždy čtyři hodiny a vede si velmi dobře. Adaptovat se na nové prostředí jí po jejím nástupu počátkem května pomáhal odborník školy, dnes práci v sekretariátu firmy a podnikovém archivu zvládá sama. Zaměstnání v Paramu je pro Petru vítanou změnou. „Za příležitost pracovat jsem vděčná. Líbí se mi tu, jsem moc spokojená,“ přiznává Petra.

Petře je velkou oporou e asistentka generálního ředitele Diana Píšová, která nejen práci přiděluje, ale hlavně poradí, ukáže jak udělat to či ono. „Petře rozhodně nejsem velkou oporou. Ona žádnou nadstandardní péči nepotřebuje, je velmi vnímavá a učenlivá. Svědčí o tom i to, že každé pracoviště, na kterém vykonává administrativní práci navštívila v doprovodu své asistentky jen jednou. Od té doby plní své povinnosti a úkoly sama. Bezproblémově se integrovala do nového prostředí a pravidelného pracovního života,“ konstatuje Diana Píšová. Petra zvládá dobře i práci v archivu, kde se jí věnuje Helena Šubertová. „Mohu jenom potvrdit již řečené. Petra je moc šikovná a snaživá. Svoji práci, která se převážně týká skartace a ukládání dokumentů, vykonává velmi dobře.Výhledově s ní proto počítám i při jiných činnostech.“

Ředitelka školy Svítání Miluše Horská si váží lidí, kteří pomáhají věcem dobré vůle: „Stačí to, že novou neznámou myšlenku s dobrým záměrem předem neshodí, nezpochybní aktéry, nepomluví okolnosti, předem nevytvoří dusno kolem nové neznámé problematiky. Lépe řečeno, nehledají důvody, proč by něco jít nemělo, ale alespoň pozitivně přemýšlí o možné změně.“ V tomto ohledu ji pardubická rafinerie nezklamala.